Když jsem dokončovala své magisterské studium, tak jsem přemýšlela, co budu vlastně po škole dělat? Jako vystudovaná bioinformatička jsem měla na výběr z několika možností, mezi které patřil i IT svět. Ze začátku jsem se toho velmi obávala a myslela si, že tato oblast rozhodně není pro mě. Najednou na mě na internetu vyskočila možnost letní stáže ve vývojářské firmě , což byla dobrá šance se podívat “pod pokličku” a zjistit, jaké je to být součástí vývojářského týmu a být v tomto prostředí každý den.
Po úspěšně splněném vstupním úkolu a pohovoru jsem byla na stáž přijata a všechno to začalo. Stala jsem se součástí testerské komunity a měla jsem za úkol pracovat na vývoji frameworku pro automatizované testování. Nikdy nezapomenu na první online meeting, kde mi kolega řekl: „Je to nový framework a bude to boj“. Ani nevím proč, ale nijak mě to nerozhodilo a brala jsem to jako normální stav, se kterým jsem se na vysoké škole denně setkávala a brala jsem to jako další výzvu v životě.
O testování jsem do té doby neměla nejmenší ponětí a pojmy jako Selenium, Squish, RobotFramework a další mi byly absolutně cizí. A to nemluvím o různých pojmech manuálního testování jako regrese, unit testy, smoke testy… Až mi z toho šla hlava kolem. No, co dodat, takhle jsem se doslova přes noc stala testerkou softwaru. Každým dnem jsem měla pocit, že mi to dává čím dál větší smysl a že se mi to v hlavě začíná spojovat.
Postupné pronikání do testerského řemesla mi přineslo zcela nový vhled do programátorského světa. Rozhodně to není jen takové prostoduché klikání na tlačítka a koukání na to, co ta aplikace dělá. Správný tester se na všechno musí koukat z více úhlů a to mě na tom bavilo ze všeho nejvíc. Vymýšlení různých scénářů a zkoumání toho, zda aplikace v tomto obstojí, nebo ne. Docela to změnilo můj pohled i na mimopracovní věci a začala jsem testovat například chování lidí při různých situacích. Taky jsem začala trpět nočními můrami. Ne, dělám si srandu, jen občas se mi zdá, že jsem u testovací stanice a zkouším replikovat jeden test, to je přece normální, ne? 🙂
Měla jsem velké štěstí, že jsem byla od začátku součástí skvělého týmu testerů, kteří si mě takzvaně vzali pod svá křídla, předávali mi své bohaté zkušenosti a pomohli mi pokaždé, když jsem se cítila nějak ztracená. Za to jim patří jeden velký Dík. Navíc to byla partička muzikantů a já viděla, že vývojáři nejsou jen introvertní stvoření, která většinu svého času tráví u počítače. Práce s nimi mě začala tak naplňovat, že původní bioinformatický sen se rozplynul a já se začala cítit v IT světě jako rybka ve vodě.
V současné době jsem opustila roli manuálního testera a soustředím se plně na vývoj softwaru pro automatizované testování, což je vlastně takové testování na druhou. Testuji jak příslušné aplikace, tak framework, na kterém pracuji. Tím že testujeme aplikace pro mikroskopy, moje práce obnáší i komunikaci s lidmi, kteří jsou experty na různé oblasti, např. fyziku a biologii. To je asi to, co mě na té práci baví nejvíc, protože vedle té vývojářské činnosti nabírám znalosti i z jiných oborů.
